Vakoveverka létavá

Jedná se o malého nočního vačnatce, který se pohybuje mezi stromy i plachtěním, pro které má vyvinutou speciální blánu. Vyskytuje na Nové Guinei a severovýchodní Austrálii. Je všežravá a živí se například bezobratlými živočichy, plody, nektarem, ale i mízou dřevin.

Tana severní

Jedná se o malého denního savce z unikátního řádu tan, který má vývojově nejblíže ke primátům. Obývá především deštné lesy v jihovýchodní Asii. Je všežravá a živí se především hmyzem a plody. Občas si pochutná i na jiných částech rostlin nebo živočichů. Může například pojídat ptačí vajíčka či drobné obratlovce.

Plšík africký 

Jedná se o drobného zástupce plchů žijícího roztroušeně v jižní a východní Africe. Obývá řadu biotopů, ale primárně se jedná o lesní druh. Je všežravý, živí se drobnými živočichy a různými částmi rostlin. Jako převážná většina plchů je stromový a hnízdo si staví nejčastěji v dutinách, ale i ptačích hnízdech nebo epifytech.

Myš zebrovaná

Malý druh myši vyskytující se v severozápadní Africe. Obývá křovinaté a travnaté oblasti, kde si splétá kulovitá hnízda z travin. Je všežravá a živí se drobnými živočichy a různými částmi rostlin.

Bodlinatka čadská

Druh myši vyskytující se pouze v Alžírsku (severní Afrika). Přirozeně se zde vyskytuje ve skalnatých oblastech a horských pouštích. Je všežravá. Jako ostatní bodlinatky má na hřbetě srst, která se změnila v bodlinky, podle čehož získaly i své rodové jméno. Další zvláštností je způsob rozmnožování. Samici se narodí většinou 1-2 mláďata, která jsou osrstěná a vidí a velice brzy dovedou vylézt z nory, což je u ostatních myší nezvyklé.

Činčila vlnatá

Činčila vlnatá je menší hlodavec obývající nory a skalní štěrbiny v pohoří Andy v severním Chile (J. Amerika) ve výšce 3000 - 5000 m.n.m. V přírodě je ohrožena, protože byla v minulosti lovena pro svou měkkou srst a byla téměř vyhubena. Jedná se o všežravce, u něhož tvoří hlavní složku rostliny (tvrdá tráva, výhonky keřů a semena), ale nepohrdne i občas dostupnou živočišnou stravou.

Známým zvykem je "koupání" v suchém písku či popelu.

Morče divoké

Žije v Jižní Americe v oblasti hor a je přímým předkem morčete domácího. Liší se od něj především menší velikostí a tvarem těla. Morče divoké je delší, užší a má i více "špičatou" hlavu, aby se mohlo snadno prodírat trnitými keři a trávou. Morče bylo indiány domestikováno už před více než 9 000 lety, kdy bylo chováno pro maso, jako obětní dary bohům nebo mazlíček pro děti. V DDM Orlová chováme samozřejmě také různé formy morčete domácího.

Králík domácí

Králík domácí je oblíbeným společníkem člověka, ale samozřejmě byl vyšlechtěn z divokého předka, a to králíka divokého na Pyrenejském poloostrově, kde byli oblíbenou lovnou zvěří už v pravěku. O samotnou domestikaci se postarali staří Římané na přelomu tisíciletí. Během středověku se poté chov domácích králíků postupně rozšířil dále po Evropě. Dnes je uznáváno přibližně 100 plemen.

Ježek bělobřichý

Je to menší druh ježka vyskytující se ve velké části střední a východní Afriky. Zde preferuje travnaté prostředí nebo otevřené lesy. Samozřejmě se jedná o nočního živočicha, který je většinou samotářský. Za potravu mu slouží široká škála živočichů, od hmyzu, přes plže, pavouky až po malé obratlovce. Je dokonce vysoce tolerantní vůči jedům, a dokáže tak pozřít i jedovaté štíry a hady.