Řád zajícovců (Lagomorpha) je samostatným řádem savců, ač si dodnes stále většina lidí, že králík, nebo zajíc patří mezi hlodavce. Tak tomu však není, a hlodavce pouze připomíná díky stejnému životnímu stylu. Stejně jako vakovlk vlka, nebo žralok rybu. Jsou však hlodavcům blízce příbuzní.
Čím se tedy od hlodavců liší? Stejně jako oni jim řezáky dorůstají po celý život. Narozdíl od nich je ale mají celé pokryté sklovinou. Druhý výrazný znak u zubů je ten, že za prvním, velkým párem řezáků je umístěn druhý menší pár, který samozřejmě zvenčí není viditelný. Ten hlodavci postrádají.
Dalším rozdílem je umístění šourku u samců. Ti jej mají před penisem. Takto umístěný jej mají ze savců už jen vačnatci a žádná jiná skupina savců.
No a posledním znakem je to, že zajícovci mají dva typy trusu. Přes den klasický  "bobkovitý". V noci pak kašovitý, který požírají pro dokonalé využití energie.
Narozdíl od hlodavců se zřejmě nevyvinuli z hmyzožravců. ale z prakopytníků.

Dnes tedy mezi zajícovce řadíme dvě čeledi, a to zajícovité (Leporidae) kam patří zajíci a králici, a pišťuchovité (Ochonotidae).
Žijí na celém světě s výjimkou Antarktidy a Austrálie. V Austrálii, a na dalších místech, dnes králici žijí, ale byli zde zavlečeni člověkem a páchají zde ohromné ekologické škody - ničí původní vegetaci a konkurují původním druhům býložravců. Všechny jsou tedy býložravé a žijí na zemi.
Obývají taktéž prakticky všechny suchozemské biotopy od pouští, přes mokřady až po velehory a póly.
Některé druhy mají velkou rozmnožovací schopnost a mohou se rychle stát invazním druhem v místě bez přirozeného predátora či podobně.

                                  Králík bažinný (Sylvilagus palustris)  
                                                         

           Pišťucha pika (Ochotona princeps)

 Druhy chované v DDM Orlová:
 

• Králík divoký/domácí (Oryctolagus cuniculus f.domesticus)

     Původní oblastí rozšíření  králíka divokého je jihozápad Středomoří a Španělsko. Odtud byl lidmi přesenen postupně do Francie a Neměcka a poté dále. V Česku se objevil asi ve 13. století. Dnes je vysazen na více místech světa (viz. mapka), kde páchá nenahraditelné škody. Obývá teplé nížinné polohy se spíše stepní krajinou . Podmínkou jsou pro něj lehké propustné půdy, jelikož se o hrabavý druh zajícovce. Nevyskytuje se tedy v oblastech se zamokřenou půdou. Stejně tak se nevyskytuje v místech s vyšší nadmořskou výškou. Nad 700m už jej téměř nenajdeme.  Narozdíl od zajíce je králík druhem společenským, a v přírodě žřije v koloniích, který si vykopávají soustavu nor v jejichž okolí se poté pasou. Živí se zde měkkými býlinami, travinami i výhonky a kůrou dřevin. 
Rozmnožování trvá od února až do října. Samice je březí 30 dní. V ČR může mít až 5 vrhu, v teplejších zemích až 7. Rodí 4-8 (až 12) slepých, holých mláďat v noře. Tu si předem vystala srstí vytrhanou z břicha. Mláďe dospívá za 5-8 měsíců, poté může mít vlastní mláďata.
Dnes patří králík k nejpopulárnějším domácím zvířatům. Domestikován byl asi v 16. století, ale už staří Římané jej chovali v tzv. leporáriích. Jejich maso považovali za pochoutku. Právě od 16.století jsou známa první barevná a masná plemena. Opravdovou velmocí v rozvoji chovu králíků však byla Anglie, kde byla v 17.století vyšlechtěna řada plemen především pro kožešinu. Dnes známe asi 100 druhů plemen. Populární jsou dnes především zakrslá plemena, která jsou chována i u nás.