Brouci jsou jednou z nejvíce rozrůzněných skupin hmyzu. Na světě jich prozatím bylo popsáno více než 400 000 druhů a další zcela jistě přibydou. V současné době jsou rozdělováni do více než 160 čeledí. Je jich takové množství druhů, že to zabírá asi 40% všech druhů hmyzu, a dokonce přibližně 20% všech živočišných druhů. V ČR jich bylo objeveno asi 6000 druhů ze 110 čeledí.

Rozrůzněni jsou samozřejmě také ve velikosti. Najdeme druhy ne větší než čtvrt milimetru, ale i druhy o velikosti až 20 cm. Oním největším broukem na světě je titán obrovský (Titanus giganteus) z pralesů Jižní Ameriky, který i s tykadly měří 21-22 cm. V ČR je pak největší roháč obecný (Lucanus cervus), s délkou 7 cm. Znak, kterým se liší od jiných skupin hmyzu jsou, stejně jako u jiných skupin, jejich křídla. Jejich první pár je vyztužen chitinem a přeměnil se v trvdé krovky chránící předohruď a samotná blanitá křídla, která jsou v klidu složená pod krovkami. Křídla mohou také druhotně chybět. Předohruď je zvětšená, a poměrně pohyblivá, zadohruď je většinou pevně spojena se zadečkem a překryta krovkami. Zajímavá a tvarově různorodá jsou i jejich tykadla, která jsou vždy článkovaná. Ústní ústrojí je zpravidla kousací.

Proměna u brouků je dokonalá. To znamená, že jejich vývoj probíhá od vajíčka, přes larvu zcela odlišnou od dospělce, ke kukli až k samotnému dospělci. Larvy brouků mají zřetelně odlišenou hlavu a nohy od jinak velice měkkého těla. Často dorůstají větší velikosti než samotní dospělí brouci. Většina brouků pouze naklade vajíčka na místo, kde bude mít larva dostatek potravy a dále se o larvy nestará. Někteří, např. hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo) larvám staví úkryt a nosí jim potravu. Kukla je pak nepohyblivá a larva se v ní mění v dospělce. U některých druhů je také výrazná pohlavní dvojtvárnost - samec se na první pohled liší od samice.

Co se týče potravy, tak se přizpůsobili prakticky všem možnostem naší planety. Najdeme mezi němi predátory, parazity, saprofágy (rozkladače). koprofágy (pojídače výkalů), mrchožrouty i býložrouty.

Taktéž co se týče výskytu tak přizpůsobili všem podmínkám a kromě polárních oblastí a mořských prostředí je najdeme prakticky všude. I u nás žijí dobře známé, jak druhy suchozemské, tak i vodní.

Druhy chované v DDM Orlová:

• Zlatohlávek (Chlorocala africana)

Menší druh afrického zlatohlávka, u kterého je dosti variabilní zbarvení, Závisí na poddruhu a může být v různých odstínech leskle zelené, červené nebo purpurové. U nás chováme poddruh Ch.a.africana, tudíž jsou naši brouci krásně smaragdově zelení. Samec se od samice liší malým růžkem na hlavě. Obývá Demokratickou republiku Kongo, Ugandu, Tanzánii, Pobřeží Slonoviny, Ghany a Togo

• Zlatohlávek (Pachnoda thoracica)

Zástupce velmi rozsáhlého rodu zlatohlávků, který čítá až 115 druhů. Většina z nich pochází z Afriky. Typickou barvou tohoto rodu je žlutá, oranžová, černá a hnědá. Druh P.thoracica pochází z Jemenu.

• Zlatohlávek (Protaetia himalayana)

Rod Protaetia zahrnuje zlatohlávky různého zbarvení pocházející z Asie. Druh P.himalayana pochází, jak název napovídá, z oblasti Himalájí. Výrazný je především svou lesklostí, která je u tohoto druhu opravdu silná.

• Zlatohlávek (Chelorrhina polyphemus)

Velký druh zlatohlávka dorůstající délky až 80mm (samci). Obývá především africké deštné lesy. Stejně jako ostatní zlatohlávci se v dospělosti živí sladkou potravou, tento druh pak ovocem a mízou stromů. Larva má potravu zcela jinou, a požírá spadlé listí a zetlelé dřevo. Samice se od samce liší lesklým a na světle měnivým povrchem těla a také ji chábí výrazný roh na hlavě.